NOVINKY 2012
2015
2014
2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
31.10.2012
Nové termíny koncertů na prosinec.6.10.2012
Jedeme s dětmi domů. Měli jsme v plánu vyjet tak, abychm dorazili na Kladno ještě za světla. Teda já to měla v plánu. Děti jej změnily. Je šest hodin zvečera a my projíždíme krajinou. Šeří se a moje milované kopce jsou nasvíceny šedým světlem, které mi připomíná tolik za srdce mne chytající Norsko. Dívám se na všechny ty kopce a v duchu počítám, který z nich jsem pokořila. Vzpomínám na nutkavou potřebu zdolat každou krtinu v okruhu třiceti kilometrů. Na to šťastné bušení srdce a rozšířené zorničky, když jsem běžela krajinou, následována věrným psím druhem Čertíkem, nahoru a dolů a nahoru a dolů a pořád, až do zemdlení. Na to, jak byl můj městský vořech poděšen z první noci pod širákem. Jak jsem si nechala kvůli němu ušít speciální spacák, abychom se do něj vešli oba. Spávali jsme na loukách, pod skalními převisy i v krmelcích a on si to nakonec oblíbil. Sedával vedle mne, hleděl do tmavého lesa a v očích se mu zračila pýcha z vlastní neohroženosti. Do chvíle, než zapraskala větvička. Pak mi skočil do spacáku a do rána nevystrčil čumák. Projíždíme pod zříceninou Ralska, která zahalena v dramatických oblacích, ční k nebi jako zub skotské jezerní příšery. Před námi se do horizontu zapichuje dvouzubec Bězděsu a všude kolem jsou rozsety homole hrozivě tmavnoucích kopců. Posloucháme písničku o generálu Custerovi a Jimu Bridgerovi. Už po šesté za sebou. Děti ji nadšeně hulákají, s průrazným důrazem na výraz „slova varovná“. Obzvláště do „varovná“ vkládají celou svou duši a prožitek i dynamiku hodnou La Scaly. Zpívám s nimi o statečnosti kmene Siouxů a krajina kolem se mění a noří se do tmy. Generál Custer, Jim Bridger i kmen Siouxů jsou daleko. V čase i prostoru, přesto o nich zpívali moji rodiče, já a teď i moje děti. Nemá smysl lámat si hlavu tím, proč právě v Čechách si tramping získal takovou popularitu. Je tu doma. Projíždíme Máchovým krajem a vyprávíme si o tom, jak mne moji rodiče brávali s sebou trampovat ještě když jsem byla „v bříšku“. Že i se svojí „vbříškovou“ dcerkou jsem spala pod širákem- v Norsku, počítali jsme, kolikrát jsme nocovali ve stanu a děti si pochvalovaly, že „ohníčkový“ guláš je lepší než ten „kuchyňský“. Čas od času děti zakřičely „Siouxové!!!“ a pálily po nich ručnicemi vyrobenými z banánů. Doma jsme zatopili v kamnech, rozbili kolem nich „tábor“ a než jsme stihli potřetí odzpívat, že „kmen Siouxů je statečný“, děti i pes usnuli. Na podlaze ve spacácích. Deska Wabiho Daňka „Ďáblovo stádo“ je pro mne osobně převratná. Ještě nikdo tady neuchopil trampskou romantiku tak odvážným, ale při tom pokorným, objevným a za srdce beroucím způsobem. Z písniček, z nichž některé zpívaly možná už prababičky mých dětí, jsou písně zbavené zatuchajícího pathosu, svěží pecky naplněné romantikou, živostí a nadšením. Skvěle zaranžované, bravurně zahrané. A ta deska má navíc ještě osobní význam pro mne a moje děti. Spojuje a stmeluje nás. Příští rok stan neberem. Jedeme pod širák! Mám celou zimu na to, abych sehnala dětský spacáky a naučila děti zpívat Caseyho Jonese, Mrtvej vlak a Bílej šátek. :-)4.10.2012

září 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
2011
2010